Historie sboru
"Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci."
Hasičské hnutí je věrno svému, vysoce humánnímu poslání, pomáhat svým bližním v dobách nejtěžších, při živelných pohromách, požárech a povodních.
Prvním hasičským sborem v Halenkově byl vlastně tovární hasičský sbor v pobočce Thonetovy továrny na ohýbaný nábytek, založený 30.listopadu 1882 jako Sbor dobrovolných hasičů firmy Bratří Thonetové. Roku 1923 došlo ke sloučení firem Thonet a Josef a Jakub Kohn v jedinou firmu pod názvem Thonet-Mundus. Tento sbor měl za úkol zajišťovat i požární ochranu v obci. Protože výroba i počet zaměstnanců v tomto závodě neustále klesal a tovární sbor již nebyl schopen pokrýt i potřeby obce, rozhodlo se tehdejší obecní zastupitelstvo na své schůzi 5.7.1924 založit v obci Sbor dobrovolných hasičů. Do přípravného výboru byli obecním zastupitelstvem navrženi občané: Kořenek Martin 125, rolník; P. Berger František, farář; Kocurek Josef 141, rolník; Koňařík František 35, obuvník; Kopecký Jan 9, rolník; Deutelbaum Alexander, majitel pily a Příhoda Petr 39. Byl ihned proveden nábor do hasičského sboru, zpočátku se přihlásilo 35 místních občanů, většinou rolníků. Po přípravných pracích byla svolána do školy U kostela první členská schůze k níž (cituji zápis) „bubnem pozváni byli všichni přihlášení členové a také ti občané, kteří se ještě přihlásit chtěli“.
Na schůzi se tehdy sešlo 48 občanů. Na této přípravné schůzi byli jednomyslně zvoleni tito funkcionáři:
starosta sboru: Kořenek Martin 125, rolník
jednatel: Berger František, farář
pokladník: Kocurek Josef 141, rolník
náčelník: Koňařík František 35, obuvník
místonáčelník: Kopecký Jan 9, rolník
zbrojíř: Řepka Jan, Hovězí 402, rolník
členové výboru: Himmer Jan 68, obuvník; Deutelbaum Alexander, majitel pily; Kocurek Josef ml. 141; Maliňák František 13, rolník; Pallas Kamil 49, krejčí; Sklář Jan 61, obuvník
Zemský úřad v Brně a Hasičská jednota byly požádány o registraci a schválení stanov, což bylo vyřízeno až 12. února 1925. Tímto dnem je tedy určeno založení halenkovského hasičského dobrovolného sboru.
Před novým výborem vyvstal velký úkol, zajistit základní materielní vybavení, poněvadž nově založený hasičský sbor neměl žádnou hasičskou výstroj a výzbroj. Byla proto uspořádána mezi občany peněžitá sbírka, která napoprvé vynesla 1 484 Kčs. Bylo však nutné hledat další finanční zdroje na nákup potřebného hasičského vybavení.
Již v lednu 1925 byl uspořádán první hasičský ples v hostinci u Vyškovských s pěkným společenským i finančním efektem. Čistý zisk byl na tehdejší dobu značný 1 157 Kčs. Snaha o zlepšení výzbroje nového sboru byla korunována zakoupením dvoukolové ruční stříkačky s 250 m hadic, navijákem a nákupem berlovky vše v ceně 27 000 Kčs. Poněvadž na zaplacení objednané stříkačky nebylo peněz, vypůjčili si členové hasičského sboru v místní spořitelně 20 000 Kčs. Na dlužní úpis se zaručili svými majetky všichni tehdejší členové sboru.
První hasičský výlet v Provazném spojený se svěcením nové hasičské stříkačky se konal 14. června 1925. Slavnost se vydařila jak společensky tak finančně za hojné účasti místní inteligence, učitelstva, četnictva, úřednictva firmy Thonet-Mundus, poštmistra a místních fořtů. Nový stříkačka byla umístěna v hospodářských objektech továrny Thonet-Mundus. S panem Josefem Kopeckým, rolníkem z usedlosti čp.15 byla sepsána písemná smlouva „by v případě požáru zapůjčil jeden pár koní“, což bylo také plněno. Ještě toho roku po prvních cvičeních bylo zjištěno, že několik dodaných hadic bylo vadných a musely být vyměněny. Sbor zahájil hned po svém ustavení aktivní činnost organizováním cvičení, školením členů, kteří se seznamovali s hasebními prostředky, nářadím, cvičebním řádem a povelovou technikou. Byla vyčleněna i samaritánská skupina, která vyvíjela i osvětovou činnost.
První výstroj, náčelnickou přilbu a opasek se sekyrkou, daroval nově zřízenému hasičskému sboru správce zdejší továrny pan Kristian Tomeček. Pro začátek zapůjčil plátěné pracovní stejnokroje za mírnou cenu správce továrny z inventáře továrního sboru. Poněvadž nový oblek stál 130 Kčs a sbor neměl v pokladně peněz, byly uskutečněny znovu peněžní sbírky po jednotlivých částech obce. Občané pochopili nutnost řádného vybavení sboru pro požární bezpečnost obce, i když v této době sami neměli peněz nazbyt.
Po zakoupení základní výzbroje a výstroje zaměřila se pozornost občanů na výstavbu nové hasičské zbrojnice. Požádán byl majitel zdejší továrny pan Thonet o darování vhodného stavebního místa, vsetínský stavitel Rudolf Orság měl již v náčrtu plány nové zbrojnice, ale nepodařilo se zajistit vhodný stavební pozemek, takže umístění hasičské techniky bylo stále nevhodné až do roku 1941, kdy byla hasičská zbrojnice umístěna ve sklepě obecního domu čp. 472.
Dobrovolný hasičský sbor se vyvíjel z velmi skromných začátků. Obec byla v té době silně zadlužena, neměla dostatek finančních prostředků na základní školní potřeby a skromné dary občanů nestačily na zakoupení potřebné výzbroje a výstroje. Bylo proto nutné zintenzivnit kulturní a zábavnou činnost pořádáním výletů, tanečních zábav a veřejných ukázkových cvičení.
Období let 1927 – 1934 je charakterizováno celosvětovou hospodářskou krizí, která těžce postihla i naši obec. V této době dochází k velmi častým požárům, kterými si chtěli zadlužení občané, vystavení dražbám a exekucím, pomoci. Tak v roce 1932 bylo v naší obci 16 požárů. V zápisech z tehdejší doby čteme postesk funkcionářů, že již i lékárnička je prázdná, není peněz na zakoupení potřebných lékařů, které si nakonec kupovali členové hasičského sboru sami. Je zajímavé, že v této hospodářsky neutěšené době se činnost sboru ještě zaktivizovala. Ve zprávě o činnosti sboru za rok 1934 se uvádí, že sbor má 26 členů, z toho jest 7 samaritánů (4 sestry a 3 bratři). Sbor se stříkačkou účasten byl lokalizování 4 požárů v místní obci halenkovské, dále jednoho požáru v Novém Hrozenkově.
Zpráva odboru samaritáního: první pomoci poskytla naše četa ve 111 případech lehkých a 4 těžkých. Zásoby byly doplňovány: župní samaritánský odbor na Vsetíně 50 Kčs, čistý zisk z divadla 50 Kčs, se sborové pokladny 12,20 Kčs, celkem 112,20 Kčs, což bylo nedostatečné a četa prožívala nesnáze.
Dále ve zprávě praví: “Obecní samospráva prožívala hrozné peněžní nesnáze a to proto, že obecní přirážky berním úřadem vybírané sotva stačily na léčebné nemajetných občanů v nemocnici. Na podzim děti ve vyučování chodily na roští do Provazného do panského lesa, aby si mohly ve škole zatopiti. Jest toto hrozný vykřičník naší doby těžké.“
Přes tyto potíže byly mezi členy konány sbírky pro nezaměstnané. Nutno vyzvednout a vysoce hodnotit členskou kázeň, smysl pro plnění členských povinností a vystupování členů ve stejnokroji. Tak v jednom zápise čteme, že člen hasičského sboru se ve stejnokroji tak neslušně choval, že bylo ujednáno ho ze sboru vyloučit. Jelikož on však přislíbil, že se to vícekrát nestane, tedy mu byla uložena důtka pana velitele. Smírčí soud vyvozoval důsledky z neplnění členských povinností. Každý nově přijatý člen musel projít jednoroční čekatelskou dobou, v níž byl pověřen konkrétními úkoly, jejichž plnění se pak hodnotilo a na základě hodnocení byl občan za člena přijat nebo členství zamítnuto.
Okupace naší vlasti, nástup německého fašizmu a druhá světová válka značně ochromili činnost sboru, která se měla zaměřit jen na ochranu majetku občanů. I když hasičský sbor zůstal jedinou ponechanou organizací za okupace, členové se nezpronevěřili a na svých členských schůzích se posilovali v odporu proti okupantům. Na členské schůzi 14.1.1940 pronesl vzdělavatel sboru, řídící učitel Jiří Opočenský vlastenecky procítěnou řeč, kterou zakončil slovy: „Buďme všichni upřímnými bratry sestrami ve sboru, buďme upřímnými a poctivými Čechy, vždyť všichni pevně věříme, že zase přijdou lepší časy.“ Brzy na to byl gestapem zatčen a roku 1942 zahynul v Mauthausenu. Do odbojové činnosti byli zapojeni i další členové sboru a to Stanislav Kocurek, Jaroslav Koňařík, František Novosad a Milan Politzer, kteří však byli ve sboru až později.
Dosavadní ruční stříkačka již naprosto nevyhovovala. Bylo proto nutné zajistit novou motorovou. Podařilo se to až roku 1941, kdy funkcionářům sboru, za vydatné pomoci představitelů obce, starosty pana Václava Gřešáka a tajemníka pana Josefa Frydrycha, se podařilo zakoupit za 41 000 Kč novou motorovou stříkačku, která byla umístěna ve sklepě obecního domu. Funkcionáři sboru museli znovu ručit na půjčku pro zakoupení této stříkačky. Prvním strojníkem nové stříkačky byl br. Antonín Gřešák, který se o svěřenou požární techniku staral velmi pečlivě a svědomitě.
Osvobozením vlasti nastává v našem hasičském sboru nový život. Iniciativy se chápou mladší členové – Koňařík Jaroslav, Koňařík František, Gřešák Antonín, Řepka Antonín, Surovec Jaroslav a bratři Alois a Antonín Handlové, kteří vedeni staršími, osvědčenými funkcionáři znovu aktivizují činnost sboru. Díky iniciativě jmenovaných nových funkcionářů se podařilo navazováním nových, bližších kontaktů s okresními orgány a usilovnou činností zlepšit materiální vybavené. Bylo však nutné překonávat i potíže vzniklé odchodem 13 aktivních členů do pohraničí roku 1946.
Teprve v roce 1951 po vydání zákona č. 62/1950 Sb. o ochraně před požáry a jinými živelními pohromami přechází starost o materiální zabezpečení požární ochrany plně na národní výbory, to znamená, že stát poskytuje finanční prostředky na základní vybavení výstrojí a výzbrojí. Tím odpadly všední starosti se sháněním peněz na nákup potřebného vybavení. Členové hasičského sboru se pak mohli plně věnovat cvičení a organizaci vlastní spolkové práce. V té době byly navázány velmi přátelské styky s bratry Slováky z Velkého Rovného, Bytče a Hliníku. Oboustranné přátelské styky vyvrcholily na naší oslavě 25. výročí založení našeho sboru dne 13.8.1950. Tehdy přijelo 150 Slováků i s vlastní hudbou.
Léta 1952 – 1960 jsou dobou velké aktivity a obětavosti všech členů. Byla radost pozorovat jak vedle starších členů cvičí mladí, jak vedle mužů cvičí i družstvo žen a žáků. Výnosem ONV Vsetín z 20. června 1951 tovární sbor v n.p. UP závody, závod Halenkov, který byl pokračovatelem dřívější firmy Thonet, splynul s místní jednotou v Halenkově jako její pomocné družstvo, stejně tak i družstvo vojenské správy. V těchto letech jsme do soutěží posílali dvě družstva mužů, jedno družstvo žen, jedno družstvo žáků, velmi úspěšné družstvo UP závodů a vynikající družstvo vojenské správy. Toto družstvo pod vedením br. Antonína Kopeckého postoupilo až do celostátního finálového boje. Nadšení se projevilo i při organizování kulturních podniků. Dožínky, kácení máje, výlety se staly dostaveníčkem halenkovských občanů. Získané finanční prostředky se využívaly na nákup vycházkových stejnokrojů, ale i na kulturní zájezdy do památných míst naší republiky. Zvlášť úspěšný byl zájezd do Dämenovských jeskyň, na který účastníci ještě dnes rádi vzpomínají.
Požár u pana Bohumila Jáše roku 1950 upozornil odpovědné funkcionáře hasičského sboru na nutnost zlepšení akceschopnosti sboru zajištěním požárního auta. Tato snaha byla realizována zakoupením nákladního auta Ford a přidělením speciálního požárního vozidla RN.
Zásluhou okresních funkcionářů ČSPO a okresní inspekce PO byla našemu sboru přidělena bezplatně i potřebná výstroj, takže vybavení našeho sboru jak požární technikou, tak výzbrojí a výstrojí bylo na výši.
V té době jsme ale začali pociťovat nedostatečné a naprosto nevhodné umístění požární techniky v provizoriích. Proto veškerá aktivita byla zaměřena na zajištění výstavby nové požární budovy. Do čela této akce se postavili obětaví a zkušení funkcionáři, Jaroslav Koňařík, František Koňařík, Karel Vala, Ervín Fohler, kteří pod vedením předsedy komise pro výstavbu a člena výboru pana Petra Šuláka, který vzal na svá bedra celou výstavbu zbrojnice, se pustili do zajištění technické dokumentace, vyhledávání stanoviště a zajištění finančních prostředků. Za velmi vydatné pomoci MNV, zdejších závodů UP, Portáš, OPOP a za pochopení velké části našich občanů, bylo roku 1956 přikročeno k výstavbě nové požární zbrojnice. Úkol to nebyl snadný. Na dobrovolných brigádách bylo odpracováno poctivých 9 890 brigádnických hodin, které organizovali a zajišťovali br. Petr Šulák a br. František Koňařík. Dílo bylo dokončeno a slavnostně předáno do užívání na podzim roku 1958. Tím se uskutečnil dlouholetý sen halenkovských hasičů. Velmi účinně sboru pomáhal i při vnitřním vybavení spolkové místnosti tehdejší předseda MNV pan František Tkadlec. Za úspěšnou a rychlou práci byla naše ZO oceněna svazovým vyznamenáním „za příkladnou práci“, které na slavnostním zasedání předal předsedovi ZO br. Jaroslavu Koňaříkovi předseda ÚV SPO. Kromě toho byla naše ZO a br. František Koňařík vyhodnoceni v rámci krajské soutěže AZ v kraji Gottwaldov. V okresní soutěži AZ jsme se umístili na druhém místě a jako odměnu jsme dostali televizor.
Mimořádná aktivita a obětavost členů po dobu výstavby požárního domu měla v dalších letech za následek částečné ochabnutí činnosti požárního sboru. Bylo třeba omladit družstvo, provést nábor nových mladých členů. Ten byl sice co do počtu úspěšný, ovšem na kvalitě činnosti se neprojevil. Zlepšení nastalo až od roku 1960, kdy sbor dostal novou stříkačku PS 8 a požární auto Tatra 805, které nám bylo přesunuto za odebranou Pragu RN v rámci reorganizace krajů. Aktivizuje se znovu zábavní odbor, který pod vedením br. Zdenka Strbačky pořádá taneční zábavy a kulturní zájezdy členů, které jsou jedinou odměnou za náročnou a obětavou práci v požární ochraně.
Další zlepšení vybavení požární technikou, výzbrojí a výstrojí bylo v období, kdy předsedou MNV byl pan Jaroslav Václavík, který s velkým zájmem sledoval a usiloval o zlepšení požární bezpečnosti obce. Rovněž za jeho nástupce pana Antonína Surovce a tehdejšího tajemníka MNV pana Pavla Kopeckého se zlepšilo materiální vybavení sboru. Za 15 000 Kčs byly zakoupeny nové hadice, pro celé družstvo nová obuv, zakoupeny nové pracovní stejnokroje. Funkcionáři MNV se pečlivě starali o řádnou údržbu požární zbrojnice, roku 1972 je instalován vodovod s chladnou i teplou vodou, je vybudováno ústřední topení, které velmi účinně přispělo k bezpečnému zazimování požární techniky a tím ke zvýšení akceschopnosti PS v zimním období. Dosloužilá Tatra 805 byla vyměněna za speciální požární vozidlo AVIA a roku 1983 byl rozšířen vozový park a požární cisternu LIAZ a terénní vozidlo ARO. Bylo proto nutno rozšířit požární zbrojnici o dva boxy a sociální zařízení.
V roce 1982 bylo získáno 16 nových mladých členů, kteří se podrobili školení a zkouškám a získali odznak Vzorný požárník III. st. Tito mladí požárníci, kteří se s mladistvým elánem zúčastňovali požárnických soutěží, dosahovali pěkných výsledků a umístění.
Velkou iniciativu a aktivitu vyvinul také zábavní odbor pod vedením br. Josefa Maňáka. Pořádal nejen taneční zábavy v parku MNV, ale i kulturní a vzdělávací zájezdy po památných místech naší vlasti. Velmi zdařilý byl např. zájezd do požárnického muzea v Přibyslavi, kde měli členové sboru možnost poznat lépe celou bohatou historii hasičského hnutí. Do záslužné kulturní činnosti patří i mravenčí práce br. Ladislava Příhody, jehož filmové a fotografické záběry nam přibližují důležité události a činnost našich členů od roku 1950. Jeho zásluhou mohou před námi pochodovat členové, kteří již dávno opustili naše řady a na které dnes s úctou vzpomínáme. O úspěšné činnosti v této době svědčí i ocenění OV ČSPO v roce 1985 titulem „Vzorná základní organizace SPO okresu Vsetín“ při příležitosti oslav 60. výročí trvání našeho sboru.
Zvýšila se i členská základna. Proti 48 zakládajícím členům v roce 1925 měl sbor v roce 1985 187 členů, z toho 23 žen a 164 mužů. Rozšířila se i oblast činnosti požárníků. Vedle provádění základního výcviku a účasti na četných soutěžích je hlavním úkolem provádění preventivních prohlídek domů, provozoven menších závodů a zemědělských objektů družstev. Kromě toho členové sboru významnou měrou přispívali k výstavbě obce, věnovali se výchově a školení občanů v rámci civilní obrany, výchově mladých požárníků a nezanedbatelná je i práce na údržbě požární techniky, výzbroje a výstroje.
Konec roku 1989 a léta následující jsou charakterizována převratnými událostmi ve světovém měřítku, ale i v organizaci požární ochrany u nás. Od prosince roku 1990 je vytvořeno Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska jako nástupnická organizace za Svaz požární ochrany ČSFR na území České republiky. Ve Slovenské republice byl ustaven Zvaz poziarnej ochrany Slovenskej republiky. Základní jednotkou je opět Sbor dobrovolných hasičů v čele se starostou sboru.